Kroje

   Na Zlínsku se nosilo několik typů lidových krojů. Na jihu jejich tvar ovlivnilo Slovácko, od města Otrokovic východní Haná, ve východní horské oblasti táhnoucí se až k moravsko-slovenské hranici se nosil lidový oděv s převládajícími prvky karpatské kultury Valašska. Právě tyto valašské kroje se nosily ve Zlíně a jeho okolí, odtud pokračovaly směrem na východ a jihovýchod. Kraj byl málo hospodářsky a průmyslově rozvinutý, a proto nedošlo k velkému rozlišení mezi oděvem všedním a svátečním. Také sociální rozdíly nebyly v odívání tak patrné, jako v nížinných oblastech. Kroj ve své původní podobě začal na Zlínsku mizet již ve druhé polovině 19. století. Nejdéle se udržel v okolí Luhačovic a Valašských Klobouk.

ženský kroj

    Ženy se odívaly v plátěnou košili zvanou rubáč s opléčkem, na ni oblékaly po prsa krátkou košilku, plátěné rukávce s nařasenými rukávy, na úzkém límečku a na konci rukávů se střídmou výšivkou. Na Luhačovicku a Zlínsku převládala světle okrová a zlatožlutá výšivka, v protestantských obcích modrá nebo černá. Na jižním Valašsku a na Vizovicku zůstával dlouho zachován typ dlouhých úzkých rukávů. Stejně jako jinde v západních Karpatech převládal systém dvou zástěr: 1. zadní letnica nebo leknica se vázala zezadu dopředu, byla většinou bílá, v okolí Valašských Klobouk se pro určité příležitosti barvila na modro, případně zdobila potiskem drobným vzorkem; 2. přední fěrtoch mohl být bílý s drobným či větším vzorkem (na Zlínsku k slavnostním a svátečním příležitostem), jinde se nosil modrotiskový hladký nebo se vzorkem. Soukenná vesta – kordulka byla na Zlínsku nejčastěji višňově červená, na Luhačovicku také zelená, na jižním Valašsku místy světle modrá. Výstřih lemovala široká stuha z hedvábí nebo brokátu. Svobodné dívky si vlasy zaplétaly do copů, vdané ženy nejčastěji ukrývaly vlasy pod červený vlněný šátek vázaný pod bradu nebo velký turecký vázaný na záušnice. V okolí Valašských Klobouk a Luhačovic se nosil bílý šátek s kyticí bílé výšivky v jednom cípu šátku.

 

Základními prvky mužského kroje byly košile, kalhoty – nohavice, vesta, kožená nebo soukenná obuv a pokrývka hlavy. Košile byla zhotovena z rovných trhaných kusů plátna, spojených ručně šitým švem. Sváteční košile se vyznačovala bohatšími rukávy svazovanými u zápěstí tkanicemi, zatímco úzký límeček zdobila žlutá, na jižním Valašsku černá výšivka. Rovněž nohavice patřily materiálem, podomácku zpracovaným suknem, k nejstarším součástkám. Nohavice se šily z modrošedého sukna, které vytlačilo místy, zvláště na Zlínsku a odtud na jih, původní bílé. Nohavice byly přiléhavého střihu zvaného na vidličku se dvěma rozparky a s dlouhým koženým řemenem. Mládence zdobil červený plátěný šátek protažený rozparky. V letním čase a pro pracovní příležitosti sloužily kalhoty šité z pevného domácího plátna. Vesty – bruncleky se šily převážně z řemeslně vyrobených suken. Na Zlínsku a Slavičínsku převládala barva červená, k jihovýchodu přecházela do fialové, jen místy na Valašskokloboucku se nosily vesty modrošedé. Výzdoba spočívala v lemování kapsových patek, šúsků a okrajů barevnou vlněnou šňůrkou. Krátké soukenné kabátky – lajblíky doplňovaly kroj v chladném počasí nebo ke slavnostním příležitostem. Nezbytnou tečku mužského kroje tvořila pokrývka hlavy: klobouk – plzák, nebo kožešinová beranice. Zlínští muži nosili také zelené čapky – aksamitky, zdobené vydří nebo kuní kožešinou, starší muži dávali přednost černým beranicím.
   Muži, stejně jako ženy, obouvali v horské oblasti kožené krpce, avšak převládající byla soukenná obuv. Vysoké kožené boty – krabačky z jemnější, nebo hrubší kůže mají rovněž starou tradici, na niž navázala na přelomu 19. a 20. století výroba průmyslová, která proslavila Zlín i jeho okolí.

   

   Na sever a východ od Zlína, v obcích Racková, Mysločovice, Sazovice, ve vsích kolem Fryštáku se nosil kroj východní Hané. Střih, materiál i výzdoba svědčily o větším blahobytu obyvatel i kulturních vlivech proudících do tohoto území ze západu.

ženský kroj

    Základ ženského oblečení tvořila konopná košile – rubáč zavěšená přes rameno na náramcích – tračkách a opléčko, což jsou krátké a široké rukávce. Úzký límeček svátečního opléčka zdobila výšivka žlutozlatou nití. Sukně, sešitá pouze krátkých švem v přední části, kde se svazovala, byla vyráběna z kanafasu, nebo plátna obarveného u barvíře na temně modrou barvu. Podle společenského postavení majitelky se lišil počet spodnic, na něž se sukně oblékala. Finančně nákladnější materiály si opatřovaly zámožnější ženy pro sváteční a slavnostní příležitosti jak na sukně, tak i na živůtky. Vrchní zástěra – fěrtoch byla nejčastěji temně modrá, na neděli vlněná. Fryštačanky měly v oblibě drobné kvítkované zástěry nazývané mezulánky a kamrhólky. Ze stejného materiálu zhotovoval místní krejčí také živůtek – frydku bohatě zdobený vyskládanou stuhou. Ve vesnicích východní Hané převládaly kordulky z temně červeného sukna. V jejich hlubokém kulatém výstřihu vynikal široký naskládaný límec, dodávající působivý základ k úpravě hlavy s červeným šátkem uvázaným na záušnice. Do nízkých červených vyšívaných střevíců svátečního oblečení obouvaly ženy bílé nebo modré punčochy. Od jara do podzimu však většina žen a jejich dětí pracovala doma i v poli neobuta, nebo ve starých, obnošených střevících, botkách a v zimě v papučích.

 

mužský kroj

   Sváteční oděv se skládal z bílé plátěné košile zdobené černou výšivkou na náramcích a límečku, kalhot z vyčiněné barvené kůže, v příměstském prostředí z temně modrého sukna. Nohavice sahaly po kolena. Z modrého sukna se na Fryštácku šila i vyšívaná vesta – frydka, v ostatních hanáckých obcích převládala barva zelená. Plášť z tmavomodrého sukna patřil k reprezentačním součástem mužského oděvu, zatímco bílá soukenná halena sloužila v chladu a nepohodě pracovních dnů. Obuv byla finančně nákladná, a proto pečlivě udržovaná. Holínky z pevné kůže spolu s koženým páskem a černým tvrdým kloboukem, zdobeným červenou stuhou, byly považovány za nejnákladnější součástky mužského kroje. Starší muži a ženy nosili v zimě soukenné papuče (stejně jako na blízkém Valašsku). Fryštáčtí měšťané upravovali klobouk do loďovitého tvaru podle napoleonské módy.

   K výročním obřadům i rodinným slavnostem byl oděv obohacován o zvláštní krojové součástky. Nejokázalejším obřadním oblečením byl svatební kroj, a to nejen oblečení ženicha a nevěsty, ale celé svatební družiny. Při této rodinné slavnosti se uplatnily také součástky, které již byly z běžného užívání vyřazeny. Kabát – župice pro ženicha, na Fryštácku kabát s řasnatým límcem a velkými knoflíky ze světlého kovu, nebo kožešinou pošitou šubu – mentík pro nevěstu si sociálně slabší svatebčané vypůjčovali od zámožnějších rodin. Výtvarně nejpoutavější byla nevěstina plachta – úvodnice, dar od nevěstiny kmotry. Patřila k vrcholům vyšívačského umění a ženy si ji brávaly rovněž na slavnost křtu, na obřadní úvod po porodu dítěte, mnohé také na poslední pouť.

   František Bartoš podrobně líčí úpravu nevěstiny hlavy s vínkem, tkánkou, pentlemi a korunkou na temeni hlavy. Tento obraz mu jako chlapci z Mladcové zůstal svou jedinečností hluboce vryt do paměti. Složitá úprava svatebního pentlení byla provázena zpěvem, řadou úkonů a zvyků, stejně jako obřadní zahalení vlasů mladé ženy do šátku, nebo čepce o svatební noci.
   Ženichův kroj zdobil na Luhačovicku a Zlínsku bílý pruh plátna – ručník, svázaný zelenými stuhami, a červený vlněný pás – sak, zdůrazněný bílým potištěným šátkem uvázaným kolem boků. Klobouk doplňovala vonička – kytka z umělých květin s pozlátky, rozmarýnem a stuhami, dar od nevěsty. Také hanácká beranice – tchořovice s pěti hedvábnými stuhami působila spolu s řasnatým pláštěm s dvojím límcem velmi okázale.

   Vybráno z publikace Zlínsko (Red. V. Nekuda) Brno 1995, kapitola Lidový kroj, autorka Věra Kovářů.